Cestopis z Íránu - křížem krážem Persií, závěr

Updated: May 11, 2019


V minulém díle jsme se vydali na cestu ze Sanandaje zpět do Teheránu, kde nás čeká posledních 48h, ale i ty budou stát za to, a to obzvlášť návštěva bývalé americké ambasády.

Zpet v Teheranu - 48h do odletu

Jsme na ceste do Teheranu, kde nas ceka poslednich 48h. Az dorazime do Teheranu budeme mit za sebou okolo 2000km.


Opet nas po par kilometrech ceka kontrola na silnici vojaky. Radeji se ptame, jestli opravdu muzeme jet, v tech jejich gestech se totiz neda moc vyznat.

Za dalsich asi 100km nas stejne zastavi dalsi hlidka, tentokrat s radarem. Opet jsme prekrocili rychlost asi o 5km/h. Nastesti, tentokrat to Omi uhraje a jsme bez pokuty. Za dalsich asi 45 min. dalsí kontrola. Hm, nemam pas, ale dobry, opet bez pokuty. Za dalsich 15 minut nas opet stavi hlidka. To si snad uz delaji srandu. Ok, nastesti opet bez pokuty. Tri hlidky behem hodiny a stale neco okolo 250km pred nami.

Jsme v Teheranu. Zatim nevime, jestli nas pusti do centra, protoze mezi 7am az 5pm pousti jen sude nebo liche poznavaci znacky a my nevime, jaky dnes zrovna bude vyber.

Musavi nam uz zamluvil apartman se dvema loznicemi a budeme ho mit az tesne do odjezdu na letiste. Alespon bychom nemuseli byt tak unaveni a hlavne si dame i sprchu pred odletem. Jenze cekame na sms s adresou hotelu, ale Musavi stale nepise. Jedeme do centra, kolona se da jeste snest, pred nami se tyci hory se snehem. Trochu bloudime a cekame, az nam Musavi posle jmeno hotelu, ktere nam sdelil pred hodinou. Hotel Rose je nase posledni destinace. Apartman je super, velky, na klidnem miste a pritom od kousek od centra.

Vybalime a vydavame se na pruzkum mesta. Nejprve nas to vede na puvodni americkou ambasadu. Zjistujeme, ze je otevrena verejnosti od soboty do stredy od 9:00am do 1pm, a pak od 2pm do 6pm. Plan na zitrejsi dopoledne je ted jasny, a tak vyrazime na Milad Tower, 6.nejvyssi televizni vez na svete (435m). Tam maji otevreno az do 11pm. Takze chytame jeste zablesky zapadu slunce a osvetleny vecerni Teheran. Preci je to jen trochu dechberouci.

Prekvapuje nas, ze narozdil od ostatnich mest, a to i mensich, v Teheranu volebni kampan neni skoro vubec citit. Nikde nevisi zadne plakaty a nekonaji se meetingy. A pritom do konce prvniho kola zbyvaji pouhe 3 dny.


Mame hlad, a tak se vydame na Bazar. Jenze ouha, ten uz je zavreny a nikde nic neni. Vezmeme taxika a dame jednoduchy pokyn „Restaurant.“ Ocekavame klasickou kebabarnu, jenze hovezi kebab v Gol traditional restaurant nema teda chybu, a ta pecena ryze. Fakt jsme si pochutnali, a to za cenu okolo 1,2 mio. Rialu.

Kupuji na snidani jeste sladkosti a razime do hotelu. Diky taxikari, ktery nevi, kde je nas hotel, jedeme sice trochu oklikou, ale do hotelu dorazime. Taxikar chce nehoraznych 0,5 mio. Rialu, protoze jezdil hodne okolo. „Jo, to je asi nase chyba.“ Ukecame to na 300 tis. Rialu a jdeme spat.

19h do odletu


Snidani nam donesou do apartmanu. Jeste stesti, ze nam zbyly pomerance, rajcata, meloun a sladke kolacky, protoze jinak snidane nebyla nic moc.

Razime na ambasadu, ktera byla znazornena ve filmu Argo. Prohlidka nas stoji 100 tis. Rialu na osobu, ale vyklad v anglictine je perfektni. Video z prohlidky urcite pozdeji musime nahrat. Nejvic me zaujme specialni mistnost na tajne zpravy. Tato protihlukova, protihorlava, vodeodolna „bouda“ byla instalovana do budovy pomoci helikoptery. Pri otevreni byl clovek zvazen a oskenovan, jestli nenese neco nepatricneho, co by mohlo „boudu“ poskodit. V roce 1980 měli puvodni pracovnici ambasady, kteri meli byt propusteny po 490 dnech okupovani, jen 2 hodiny na zniceni vsech tajnych domumentu. Zbytky zkartovanych dokumentu iransti studenti skladali dohromady cca. 3 roky, z cehoz vzniklo nekolik desitek knizek. Navic studenti i vymalovali chudbu, tak trochu podle sveho.

Clovek musi mit otevrenou mysl. Samozrejme vyklad je opet jen jednostranny, ale o to zajimavejsi je si poskladat vlastni obrazek a udelat si naroz, kde je pravda a podivat se na svet vlastnima ocima.

Po ambasade rychle mirime jeste do mistniho palace a bazaru. Musime nakoupit posledni darky pro rodiny. Hm, jenze to je omyl. Bazar je obrovsky a plny spise obleceni, spotrebicu, kabelek atd. Jdeme radeji na obed a cestou koupime posledni kila orisku a nejake koreni.

S Omim chceme na cestu zpet do hotelu zkusit taxika v podobe motorky. Nejhorsi napad, teda pro me. Nejenze se bojim jet na jine motorce nez s Omim, a tak usedam jako 3. za zady Omiho, ale boze ta jizda je jizdou smrti, alespon pro me.

Radeji misty zaviram oci. Najednou se motorka otaci do protismeru a klickujeme proti jedoucim autum. „Do haje, on nas snad chce zabit,“ bezi mi hlavou. Jenze on zjistil, ze jsem neudrzela jednu tasku s nakoupenymi cukrovinkami a korenim pro rodinu, a tak se pro nej vracel. No, dobre jsem rada, ale v protismeru??? Jedeme dal, zaviram oci, nevim, co drzet vic, sebe, kabelku, satek, darky. Navic motorkar nevi, kde je nas hotel, zase. Jezdime vsude mozne, obracime se, jak jinak nez v protismeru, a stale nic. Nakonec ho teda taky najde, asi po pul hodine, a za to si rekne opet 0,5mio. Rialu. Jakoze vezl dva lidi a ze jezdil okolo. Oni si z nas snad delaji srandu. Dostane 300 tis. Rialu a nazdar, za tu jizdu smrti si vic nezaslouzi. Jen Omi je vysmaty, jak se mu to libilo, uplne z nej cisi adrenalin.

Kdyz se vrati i Jana s Kubou, jedeme vratit auto. Konecna bilance je 2 pokuty, 1 navsteva policejni stanice, auto bez skrabance a 2000km.

Po hodine jammovani v autopujcovne razime metrem 22 stanic na okraj mesta. S Janou vyzkousime i jizdu ve vagonu jen pro zeny, ktery je oddelen jen prosklenymi dvirky. Navic do vagonu chodi muzsti prodavaci vseho mozneho. Z konecne stanice cerveneho metra Tajrish jedeme taxikem za 300 tis. Rialu do Darbandu. Darband je vesnicka v podstate soucasti Teheranu uprostred hor, kde snad na kazdem metru ctvrecnim najdete restauraci s nejakym vodopadikem.

Chceme vyjit az na vrchol, ale jelikoz jsme prijeli az v 5pm, nestihame to a jeden teheransky vodopad nam zustane zatajen. Dame si ve vyssich patrech veceri. V restauraci, ktera ma sezeni udelane tak trochu na vode, objednavame saslik, tak nam to alespon cisnik prelozil. Jenze nam donesou vyborne jehneci kotlety. Tak tohle je posledni vecere jak ma byt. Na zaver davame jeste posledni vodnici, zrejme se rezim zase trochu uvolnil a razime zpet do hotelu, dat si sprchu, zabalit a vyrazit na letiste.

Je 1am a my usedame do taxiku na letiste. Let mame ve 4:10. Nakonec je to docela v pohode, dame si na letisti jeste kavu a za chvili letime, na cas, a v pomerne prazdnem letadle.

Konec dovolene a pripitek v Rime

V 6:40am priletame do Rima, mame zhruba 2,5h do odletu do Prahy. Jdeme na snidani a zapit nasi dovolenou konecne kapkou alkoholu. :)


Je konec dovolene a je jasne, ze tahle v nas necha opravdu hodne zazitku. Od Iranu jsme cekali pomerne dost, ale i tak nas neskutecne prekvapil. Iranci jsou vetsinou jedni z nejmilejsich a nejochotnejsich lidi, ktere jsme behem svych dovolenych potkali.

Priroda Iranu je neskutecna, hodne rozmanita a kazdy si v ni najde ten svuj kousek oazy. Rezim a sankce behem dovolene nepocitite, mozna tak v tom oblekani a v tom, ze "prim" zde hraji muzi, ale nikdy jsme se s Janou necitily spatne, odstrcene, menecene nebo nebezpecne.

Iran je zeme, kterou urcite stoji za to navstivit a poznat ji vlastnima ocima. Snad vam i v rozhodovani pomuze nas blog. Nize pridavam jeste kompletni mapu nasi cesty po Iranu. A ted se uz i loucim ja :).


9 views

Mgr. Omar Jamaein - Travel Planner

info@travelplanner.cz

+420 777 223 024

IČO: 87800861

Jsme řádným členem ACK ČR

© 2020 by Travel Planner. Proudly created with Wix.com