Omar Jamaein - Travel Planner

info@travelplanner.cz

+420 777 223 024

IČO: 87800861

Jsme řádným členem ACK ČR

© 2019 by Travel Planner. Proudly created with Wix.com

Cestopis z Íránu - křížem krážem Persií, část 7.

Updated: May 11, 2019


V minulém díle jsme se dostali až do Mahábádu, podle Kuby do rozestavěného Tanvaldu :), ale Mahábád nám připravil skvělý zážitek.

Misty se objevily velmi prijemne vyhlizejici parky. Projizdime centrem, vsude u billboardu postavaji hloucky lidi. Premyslime, kdy tak asi jsou volby nebo jejich konecny vysledek a doufame, ze nedopadneme jak ve filmu Argo.

Zastavujeme u budovy s napisem hotel, akorat ve vyloze jsou auta na prodej. Kuba to jde prozkoumat. Je docela dlouho pryc, a tak se vydavam za nim. No majitel nevypada zrovna nadsene, ze nam musi ukazat pokoje. Nakonec se ale domluvime, cena 25 Eur/ pokoj. Když se ptame po wifi, dostaneme odpoved typu, ze kvuli policajtum maji nejaky problem.

Vyrazime na prohlidku mesta. Pomalu se zrovna proplitame davemem u jednoho z billbordu. Hned nam nabizi dzus a susenky. No to vypada skoro jako behem nasi kampane :). Hned se vyptavaji odkud jsme a nabizi caj. Abychom neurazili kurdskou pohostinnost, pozvani prijimame. Dozvidame se, ze dnes prave vypukly volby a za dva tydny ma byt finalni rozhodnuti. Vsichni jsou hrozne zdvorili a mili. S Omim si dokonce poda ruku prezidentsky kandidat, mozna dalsi prezident. Pri odchodu se nas ptaji na nas dalsi plan. Jakmile zminime, ze jdeme najit nejakou restauraci, hned nam nabidnou odvoz do jednoho z mistnich vyhlasenych podniku. Hned nam nabizi i cislo, abychom se na nej obratili kdybychom neco potrebovali, obzvlast dal v Kurdistanu. Take nam pratelsky chlapik nabizi, ze se s nami po veceri jeste sejde a pohosti mistnimi drinky. Vecere nema chybu a v prepoctu stoji necelych 900,-Kc za nas vsechny. Ted uz jen cekame, jestli se nas kurdsky pritel ozve. Zatím to tak nevypada, a tak jdem zpet na hotel. Jakmile dorazime, dostavame sms. Na dalsi dobrodruzstvi se vydam asi jen ja s Omim. Mame pockat asi 15 minut. Ale bohuzel k Omiho zklamani, ani po 40 min.nedorazil. Nevadi, i tak to byl ale fajn vecer.

Zítra razime do mesta Marivan. Cestou budeme asi tak 10km od Iraku.

Marivan - 3km od Iraku a pozvani na prespani

Rano projdeme jeste bazar. Kluci musi koupit cca. 5kg melou za 30 tis. Rialu a jahody, no to jsem zvedava, kolik toho snime. V 10:30 vyrazime na cestu. Projizdime krasnym zelenym udolim, místy se objevi i mensi horsky vodopad. Nakonec zastavime sice ne u nej, ale v udoli s potokem, ktery prebrodime a rozdelame nas ovocny piknik. Je to parada, lehnout si na zada a snit.

Jedeme dal, mapa nam ukazuje odpocku k irackym hranicim. Prave jsme 9,5km od Iraku. Jedeme dal smer Irak. Jedna se o oficialni cestu, ktera by podle vsech zprav mela byt naprosto bezpecna. Zandavame vsechny mobily, fotaky a tablety, abychom mohli kdyztak rict, ze jsme se jen ztratili. Jedeme jeste asi 15min. Napeti vzrusta. Vidime strazni pevnost a na ulici znacku s lebkou, jeste nekolik metru ujedeme, ale nakonec radsi otacime auto a jedeme zpet. Podle rychle kontroly na navigaci jsme asi 2,5km od Iraku.

Okolo 5pm dorazime do Marivanu, kurrdskeho mesta nekolik kilometru od Iraku. Vsude jede prezidentska kampan, obcas se obejvi nejaky parcik. Hledame ubytko, zkousime doporuceny hotel, ale ten je za $120 pro nas 4. To nam za jednu noc prijde trochu dost, a tak razime dal. Nakonec zakotvime v hotelu Newros. No, zadna slava to neni, postele jsou pekne tvrdy. To i v jeskyni byly pohodlnejsi. Neva, na jednu noc to poslouzi, a celkem pro 4 lidi za $52. Ze by ale byli nejak extra privetivi to se rict neda. Navic opet bez wifi. Vydavame se najit nejakou restauraci, protoze nam uz kruci v brichu. Davame si klasicky mlety kebab, nic extra, ale aspon ma pan radost, kdyz mu zaplatime 500 tis. Rialu. Bankovku v rukach toci, jako kdyby ji videl poprve. Jedem k jezeru a hned vime, ze jsme dost prohloupili s obedem ve meste. Vsude jsou napisy, ze delaji grilovane ryby. Po chvili bloumani si zahrajeme fotbalek a usedame u jednoho stanku, svete div se, s vodnici, 1 cajem a 3 rozpustnymi kavami (pry arabic coffee – Omi jde do kolen). Po chvili k nam promlouva jeden z mistnich osadniku u vedlejsi vodnice a nabizi nam ubytovani u nej. „Do haje, skoda, ze uz mame ten hotel, urcite by to bylo lepsi.“ No nic, s vdecnosti a trochou zklamanim odmitame. Vodnice je ale dobra, a když zaplatime jen 160 tis. Rialu (ani tip nechtel), jsme vysmati. Ale co dal, na pokoj se nam nechce, a tak jdeme jeste promenadou okolo jezera dal a davame druhou vodnici. Vedle nas sedi typci okolo 35 let a hned se s nami davaji do reci. Jsou to Iracane, pracujici v UK a nyni jsou na prazdninach v Iranu. Jsou hrozne ukecani a nabizeji nam pomoc s cimkoli.

Po vodnici nam trochu vyhladlo, a tak se zeneme v 11pm na grilovanou rybu. Myslim, ze dalsi komentar neni potreba, jo jen cena 810 tis. Rialu (necelych 540 Kc pro všechny 4).

Palangan, Sanandaj – zmrzka na policejni stanici

V 9:15 jdeme na snidani, jenze ta uz pry skoncila. Navic chteji znovu zaplatit. Hm, to urcite. Jdeme si nakoupit snidani sami. Mame bagety, jeste pekne teply, syr, dzem, rajcata, mliko… proste poradna snidane, kterou si dame v parku. Pro me, jedna z nejlepsich snidani.

Kuba se ujima navigace, doslova (hlasi smer jizdy jako skutecna) a mirime do vesnicky Palsngan. Jenze po par desitkach kilometru nas stavi policajti, dokonce i jeden s kalasnikovem. Rychle premyslime, co jsme provedli. Chteji pasy, Kubu si berou do auta a musime za nima na stanici. Nez nas zastavili, byla na silnici policejni hlidka, ale ukazali pokyn pro „jed“ nebo snad ne? Asi nas spatny usudek. Cekali jsme vyslech, ale ten se nekonal. Zpocatku nam neverili, ze nemluvime farsi, porad Omiho zkouseli. Co kdyby mu najednou doslo, ze preci farsi mluvi :) Nakonec ale sehnali nekoho na preklad. Pochopili jsme, ze opravdu jsme v jejich ocich ujizdeli kontrole. No, super, pokud vyvazneme, bude to asi s pokutou, alespon to jsme si trochu mysleli.

Vyptavali se na dalsi plan navstevy Iranu, na nase zamestnani (jestli nejsme reporteri), vek, rozlohu CR, fotbal. Volali Mousavimu, aby potvrdil nas plan. Trochu se jammovalo, pak donesli caj a zmrzlinu. To zase neni tak spatne, pomysleli jsme si. Jeste zkoumaji viza, ptaji se, ktera zeme je lepsi, jestli CR nebo Iran (odpoved byla jasna..) a asi po pul hodine nas propusti, bez pokuty. Prekladajici policajt nam za branami stanice doporuci jeste ubytko. Takze nakonec super zazitek, holt Omi dostal chut na caj a zmrzku, tak nam to zaridil, ani nevedel jak.

Bilance: 2 pokuty, 1 navsteva policejni stanice a k tomu 2 bryle (uz jsme je rozbila i ja) a 2 ztracene nausnice.

Cestou se jeste zastavujeme v hlinene vesnicce Palangan. Kde se tak trochu zastavil cas. Prolizame malymi ulickami, ale zacina byt pekelne vedro. Najdeme rybarskou restauraci, kde vam rybu zabiji pred ocima, a pak se muzete uz tesit na cerstvou rybi delikatesu.

Do Sanandaje, hlavniho mesta iranskeho Kurdistanu dojedeme okolo 5:30pm. Je tu spoustu lidi, nekolik cest je uzavrenych. Jana s Kubou jdou najit hotel, my s Omim parkujeme a snazime se zaplatit pokutu. Ale je tu jen zmateny banker, tak nic. Tak nevim, jestli rict, ze Kuba s Janou byli uspesni… mame pokoje v hotelu Kaj, ale teda zadna slava, asi nejhorsi, za celou dovcu. Na posledni noc v Teheranu chci zvysit budget a mit neco trochu lepsiho.

Jdeme se projit a najit pruvodcem doporucenou restauraci Khansalara. Ale ta uz asi neexistuje. Vezmeme za vdek jidelnou, kde podavaji kurata na rozni. No, porce je to velka, cisnici maji snahu a dopisuji si s nami psanicka, ale kure je suche a neochucene. No, dnes zadna slava. Zachrani to vecerni prochazka parkem s vyhledem na mesto a posledni vodnice.

Snidane je dost mizerna, ale da se najist. Proste hotel nic moc, bohuzel ostatni hotely v centru na tom byly jeste hur. Wifi jsme uz 5 dni nemeli vubec. Je to jasny, blog se bude nahravat az po prijezdu. Trochu me to mrzi, ale alespon jsem zaplnila cas v aute, taxiku nebo busu necim tvurcim😂.

Okolo 9am Omi nasazuje bryle a vyjizdime. Mame pred sebou zhruba 500km, skoro porad rovne. Ale pomalu se blizi konec naseho dobrodruzstvi, poslednich 48hodin stravime v Teheranu, ale to az v posledni casti naseho cestopisu.


5 views