Cestopis z Íránu - křížem krážem Persií, část 4.

Updated: May 11, 2019


V minulé části našeho blogu jsme doputovali do velkolepého Esfahánu a naše poznávání skutečného Íránu pokračuje právě tam.

Esfahan – konecne vodnice

Jsme utahani po celem dnu, ale i tak se vydame na pruzkum mesta a mirime, jak jinak, na bazar Bazar-e Bozorg. Jenze se opakuje scenar z Kashanu, zase trochu bloudime – mapky z hotelu jsou priserne. Stahujeme aplikaci do mobilu a jdeme podle ni. Zanedlouho ho konecne objevime. Opet spoustu harampadi, obleceni a skoro zadna restaurace nebo stanek s jidlem.


Prochazime namestim Naqsh-e Jahan Imam Sq., je okouzlujici, akorat konske povozy s rolnickami jsou trochu rusivym elementem. Trochu krape… no to uz nas asi neprekvapuje. Hledame neco k jidlu, ti Iranci snad nejedi. Po chvili bloumani ale uvidime ceduli s obrazkem polevky. Jde se na jidlo 😃. Polevka je pekne zelena a moc dobra, plna lustenin, kopru a, jak Janca prohlasila, rozvarenych nudli. Ucel splnila.


Ted jeste tu vodnici. Projdeme cele namesti, ale nikde neni. Narazime akorat na malou utulnou kavarnicku, jejiz majitelka nam hned hlasi, ze je na druhem miste doporucenych kavaren v Esfahanu Tripadvisorem. Nelenime a davame kavu, caj a ja vyborny cokoladovy dortik. Omi pise recenci nejen na Tripadvisor, ale i majitelce na nastenku. Snad i za odmenu dostaneme radu, kde najdeme nasi vodnici.

Vejdeme do dvora se spoustou serepeticek, holubnikem a dvema dvermi. Zvolime prvni z nich a prava perska cajovna nas uvita vuni caje… jo, ale ta vune tabaku tu není :( Zkousime se ptat. Mistni „cisnik“ chvili vaha, ale nakonec nas vede na druhou stranu dvorku do prave perske hulirny. Vodnice je vyborna a asi jedina v Esfahanu. Cena 400 tis.Rialu. Mistni zjistuji odkud jsme a nabizi nam pomoc s cikomkoli. Jo, prava iranska pohostinnost.

Jdeme jeste na romantickou nocni prohlidku mesta, když mame to 4 lete vyroci:),chce nejaky tajny polibek alespon pod nadhernym mostem Si-o-Seh.

Další den razime opet do mesta. Je hrozne vedro, vsichni jsme trochu unaveni. Dojdeme do nejvetsi mistni mesity Masjed-e Jameh (Sahova mesita), pak na safranovou zmrzku a dal se vydavame parky podel reky. Teplota vzduchu stoupa a pozor, neprsi. Mistni zacinaji polehavat v parcich, a tak se rozhodneme spojit uzitecne s prijemnym a udelame piknik v parku u reky. Kluci shani jidlo asi hodku, ale nakonec nejaky kebab ulovi. Po sieste se vydavame do krestaneske armenske ctvrti. Vinem nas ale nepohostili.

Vecer si dame veceri v Traditional Banquet Hall, kde si nauctovali 24% za servis, ktery teda nevim, kde byl, ale vyhled na mesitu a jidlo za to stalo. Zapad slunce byl dokonaly.

Jeste dame jednou vodnici, zase prsi, ale nam uz to nevadi a planujeme presun na dalsi den do Varzanehu, do pouste, a tam prece prset nebude. Pro fandy map jeste pridavam plan nasi cesty. Cerne je zvyrazneny cela trasa, jak bylo uvedeno v II. dile blogu, a cervene dnesni start naseho presunu.


Internet jde, ale nahrat blog – nemozny. Tak zase nic, uz vidim, jak to pujde v pousti.

Varzaneh – zbytky solneho jezera a sandboarding

Autobus nic extra, ale jakmile jsme zastavili ve Varzanehu, cekal na nas uz pruvodce z naseho ubytka v Negar traditional guesthause. Chvili jsme jammovali (pozn. arabsky vyraz pro lelkovani prevzany z nasi jordanske strany), dostali cajik a vyfasovali pokoje. No, spalo se na zemi na matracich. Janca s Kubou to ale tentokrat schytali, když vyfasovali pokoj nad kuchyni, s nizkym stropem a bez socialky na pokoji. Ale tak byla aspon sleva 30%. Pred obedem jsme si prohledli mesto, vylezli na holubi vez (pigion tower – pro tuto oblast v minulosti hodne vyznamne, jak jsme se pozdeji dozvedeli, ale diky klimatickým zmenam uz tu nejsou) a potkali zeny v bilych cadorech.

K obedu jsme meli tradicni, no nevim, polevku, do ktere se nalamal na drobno chleba, diky cemuz se hodne zahustila. Vabne to nevypadalo, ale docela to uslo.

Odpoledni vylet do pouste stal za to. Zastavka u jezirka s prameny, zorotarianskych staveb a zbytky slaneho jezera byla jen predehrou pred sandbordingem pri zapadu slunce. Slane jezero uz mělo dost daleko k jezeru, spis takova vetsi louze😃 ale Omi se samozrejme sel vykoupat.

Na ceste zpet do hloubi pouste jsme zastavili v dunach a sli si vyzkouset sandboarding. Chytli jsme pri tom ale mensi pisecnou bouri a dest,jak jinak, ale i tak to byl super zazitek. Omi si to pekne dal od pulky kopce az dolu, Kuba o trochu min a ja ujela asi tak 3 metry a pak se svalila jako hruska. Jeste jsme na zaver trochu pojammovali uprostred pouste s cajikem, iranskou hudbou a nas pruvodce nevynechal ani tanecek.

K veceri jsme meli michanici z lilku, orisku a bylinek. Pokus o nahrani nechavam na jindy, protože další den je budicek ve 4:50am a v 5:10 odjezd do pouste do oazy pro karavany – Chalah Khar.

Vstavat se nam fakt nechtělo, ale tesili jsem se na východ slunce v pousti. Do Chalah Khar dojedeme chvilku pred rozbreskem, ale jelikoz je pod mrakem, tak svitani není uplne dokonale. Zatím co si Chalah Khar obchazime, ridici pripravuji snidani. Zacina poprchavat, uz nas to nechava klidnymi. Za chvili je po desti a zacina krasne svitani.

Par dalsich selficek a hura na cerne lavove pole, vyslap a strasne dlouhe jammovani. Asi zkousi mou trpelivost, no co, jsem na dovolene. Zaver vyletu je u pana, který zpiva kravce a ona tahne za provaz, diky cemuz vytahne vodu ze studny. Vtipny je, ze jakmile zpiva někdo jiny, tak ho jde potrkat nebo se ani nehne, jako v mem pripade.

Obed si dame v takove zapadle „jidelne“, ale naprosto vyborny a i doposud nejlevnejsi (420 tis. Rialu za 4 kebaby, 2 velke ryze a velkou vodu).

Po obede chytame taxika a razime na policejni stanici. Odtud totiz mame chytnout bus do Yazdu.

Yazd - Of course, it’s not prohibited but you know law… and election

Taxik nas odvezl na misto urceni za 450 tis. Rialu. Policajti si nas nevsimaji. Bus prijizdi asi za 10 minut, jenze ma jen 3 mista a my jsme 4. Ridicum to ale nevadi, tak jeden bude sedet na zemi :). Cesta je deleka, ale o zabavu mame postarano, protoze ridici si krati dlouhou chvili selficky, upravou cele palubni desky, pitim cajiku atd. No nic, hlavne, ze jedeme. Ubytovani mame v hotelu Khoroush - 400 let starem dome s typickym vnitrnim dvorkem.

Yazd je krasny poustni mesto, se spoustou zakouti, laznemi, cajovnami. V 10am je 26°C a docela dusno. Prohlidka mesta je narocna, davame kavu a yazdi cake,ja opet cokoladovy, ten je snad jeste lepsi, nez ten první v Art cafe. Vydavame se do mistni mesity. Je zajimave, jak jsou tady pristupne vsem, nikdo nas neotravuje s otazkami typu, jestli jsme muslimove nebo ne. Na veceri jdeme na strechu krasne restaurace. Uplna romantika a my si davame tradicni fasenjan a yazdi rice. Jane s Kubou to moc nejede, ale moje verze s kurecim masem je dobra. Navíc si davam mistni nealko Mojito, snad pak nebudu mit behavku.

Hledame vodnici. Cekali jsme, ze se v Iranu budou kourit na kazdem kroku. Dost velky omyl. Objevime ale tradicni teahouse hotel. Jdeme nakouknout. No trosku utulnejsi nez ten nas sice je, ale jinak stejny styl. Zkousime se ptat po vodnici, typek se sice moc netvari, ale nakonec nam ji donese na strechu. Snazime se zjistit, proc je to takovy problem nejakou sehnat. „Of course, it’s not prohibited but you know law… and election.“ Hm, takze protoze se blizi volby se vse zostruje. Nicmene ted ji mame. Je pohodicka, Kuba ma i sve susenky, a tak je spokojenejsi. Kluci maji trochu problem vodnici rozkourit, za to my s Jancou jedeme.:) Uzivame si klidek a konecne trochu normalni teploty. Zaklapavam tablet a jdu si odpocivat.


Druhy den prochazime mauzoleum Hosseinieho, ochutname kebab z jater, v muzeu vody se nic nedozvidame. Kluci pobyt zakonci v mistnich laznich. Jak prohlasi Jakub, „takhle vymydleny jsem jeste nebyl.“ Poslední prochazka je po zorotarianskych stavbach – takovy maly 45 min. vyslap, k veceri si davame zase jatyrka, a pak musime zdrhat pred pisecnou bouri. Kluci vyrazi jeste jednou na vodnici, my s Janou zustavame na hotelu a dame si cajik. Nez dopisu ale zapis z dnesniho dne, kluci jsou zpet. Pry se pravidla pres noc zprisnila a uz zadnou vodnici nedostali.

Druhy den nas ceka cesta do Meymandu, ovsem nevime, v kolik jede autobus. On to tu jaksi nikdo nevi, ani na turistickych informacich, natoz nase recepcni, pry asi v 15:30 – coz je pozde. Uvidime rano, zavolame na terminal.

Jenze rano se dozvidame, ze autobus jede jen 15:30 nebo 17:00. Kuba zhavi draty a vola taxikari, ktereho sbalil vcera a v 10am odjizdime taxikem, ktery ma uvnitr vse obaleno igelitem a na podlaze noviny. Takhle si tu vazi aut😁 Omi prosazuje opet pridani mapky nasi cesty, takze prave jsme tady a smerujeme do Meymandu a dal.



8 views

Mgr. Omar Jamaein - Travel Planner

info@travelplanner.cz

+420 777 223 024

IČO: 87800861

Jsme řádným členem ACK ČR

© 2020 by Travel Planner. Proudly created with Wix.com