Omar Jamaein - Travel Planner

info@travelplanner.cz

+420 777 223 024

IČO: 87800861

Jsme řádným členem ACK ČR

© 2019 by Travel Planner. Proudly created with Wix.com

Cestopis z Íránu - křížem krážem Persií, část 3.

Updated: May 11, 2019


Jsme zpět doma

Jsme doma z Íránu. Odhodili jsme batohy, naplnili pračku a uleháme na pohovku se sklenkou vinného střiku 😂.

Je 5:30pm a my pomalu vzpomínáme. Jdeme konečně nahrát náš blog, který nemohl být publikován průběžně kvůli nestabilní nebo úplně chybějící wifi.

Protože cesta byla daleká a zážitků milion, budeme naše příspěvky přidávat průběžně ob dva dny. Doufáme, že náš blog bude mít alespoň jeden účel, a to přiblížení této úžasné země a hlavně přátelské povahy místních obyvatel všem, kteří mají chuť poznávat svět svýma očima.

Neváhejte se na nás obrátit s naplánováním podobné cesty nebo třeba jen s prosbou o radu. Protože o přípravě na takovouto dovolenou toho moc nikde není. Během cesty jsme přichystali i „Lookbook of Iranian people“ aneb jak se obléci v Iránu. Dále chystáme „On the way in Iran“ aneb praktické rady pro cestování po Íránu a jedno klasické „Holiday in Iran with TravelPlanner.cz“ aneb dovolená v Íránu s TravelPlanner.cz. A teď už k naší cestě...

Večer před odletem – cíl je sbalit do jednoho báglu

V pátek večer mě trochu chytá nervík… ještě nemáme sbaleno, jezdíme po příbuzných a slibujeme, že se v pořádku vrátíme… hlavně, abychom někam vůbec jeli, když nemám nic připraveno.

V 10pm začínáme dávat oblečení dohromady, cíl je mít jeden 70l batoh… No, sice oblečení bychom tam dali, ale hry na cestu a dlouhé večery a nějaký ten šampon už ne, no nic, alespoň máme prostor na dárky. „Co takhle něco nepromokavého?“, ptám se Omiho. „V Íránu přeci nebude pršet.“

Je sbaleno, my naléváme posledního panáka a nastavujeme budík na 9:00am. Rozhodujeme se, že blog nahrajeme až s prvními zážitky.

Poslední pivko před odletem

Na letišti jsme se sešli v 10:10am, každý s báglem okolo 14kg a plný očekávání. Po delší frontě na odbavení si dáváme poslední pivko.


Naštěstí zaměstnanci letecké společnosti zatím stávku odložili a plné letadlo skoro na čas míří do Říma.

Konečně na místě

V Římě si dáváme vynikající raviolli, teda jen já s Omim, Kuba vsadil na delikatesu a dal si miniaturního lososa. V totální pohodě se přesouváme k letadlu… nikde nikdo, nojo jsme poslední, ale hlavně, že letíme. V letadle je s námi jedna Íránka, která se spíše odhaluje,něž zahaluje, když se začneme přibližovat k íránskému vzdušnému prostoru. „Ladies and gentleman welcome in Iran and women are kindly asked to cover their hair“… a je to tu, s Jančou nasazujeme šátky… naše nejlepší kamarady na následujících 16 dní.

Kde je ten Mousavi?

Žádná kontrola na letišti… „proč jsme nevzali nějaký ten alkohol?“ ptáme se všichni. No nic, teď je hlavní najít náš odvoz od pana Mousaviho a vyměnit nějaké peníze. Jenže ve směnárně vymění jen 100 Euro, více nemají, alespon něco. A tak s kurzem 41 000 Rialu/ 1 Euro směňujeme. Lítáme po celé hale, Kuba vyvolává z tabletu a pořád se přesunujeme. S Janou už nás polévá pot a nejraději bychom hned stáhly šátky. K sakru, kde je ten taxikář. A konečně slyšíme zvolat nějakého staršího pána: „Jakub?“

Usedáme do taxíka a za necelou hoďku jsme u hotelu, sice jiného než bylo v úmyslu, ale hlavně že můžeme konečně jít spát. Plán na zítra je jasný, stanou se z nás milionáři.

Kashan – „very, very good“

Na zacatek se omlouvam, ale psat na tabletu s diakritikou moje psani hrozne prodluzuje, takze od ted jiz jen bez diakritiky.

Behem snidane se snazim nahrat prvni cast blogu, ale zatim bezuspesne. Vydavame se najit smenarnu. Nikdo nam moc nerozumi, tak pouzivame ruce a nohy a asi po 15 minutach hledani ji konecne vidime. Vyměníme 1000 Euro a muzeme si rici, ze jsou z nas zase milionari (pozn. poprve jsme se jimi stali na Madagaskaru, kdy nejvetsi bankovka byla 100 tis. Ariaru, coz byly cca. 3 Eura). Dohromady mame 80 milionu Rialu.


Po navsteve smenarny usedame do hoteloveho taxiku a mirime na autobus smerujici do Kashanu. Pri prvnim nakupu vody hned Jakub zameni Tomany a Rialy, 10 tis. za 100 tis., no jo, není to zadna sranda - mluvi v Tomanech a chteji bankovky v Rialech. Vzdyt je to jen o jednu 0 vic. Spolecneho banku se ujima Omi.

Nasedame do luxusniho autobusu, takze nam 2 hodky utecou pomerne rychle.


Navic nam ridic sezene i taxika a v hotelu jsme docela rychle. Ridic je vtipny, snazi se lamanou anglictinou se smesici farsi a arabstiny neco povidat. Hlavni sdeleni ale chytame – „Kashan, is very very good.“ Tak s timto typkem nuda nebude, i proto se s nim domlouvame i na druhy den, kdy chceme podniknout cestu do Fin Garden, Abyanehu, Natanzu a Esfahan – 263 km a to vse za $55 , coz je 2 250 000 Rialu.

Prvni prochazka mestem Kashan nas ma zavest na mistni bazar… Ale „kde jako je?“ Bloudime mesteckem, snazime se ptat mistnich, ale vypadaji, jako kdyby slovo bazar nikdy neslyseli. Po asi pul hodinovem potulování se vydavame zpet do hotelu, asi proste maji vsude siestu, ve ctyri odpoledne.

Druhy pokus uz je lepsi, akorat ten bazar neni to, co jsme cekali. Vsude spise zlato a hadry nez koreni, jidlo a suvenyry. Mame hlad… hledame restauraci ale vypada to, jako kdyby tu nebyla ani jedna. A tak sahame po pruvodci a hledame jim doporucenou Mozzaferi Traditional Rest. Krome me si daji vsichni kebab, ja si objednala nejaky kure, nazev uz nevim, ale bylo to vynikajici.

Dnesni den zakoncime prohlidkou historickych lazni a mesity, nakoupime asi kilo pistacii a jdeme směr hotel, aspon to si myslime. Trosku se cestou ztracime v ulickach, jsme utahani, a tak radeji bereme tago a jedem do hotelu na „pivo“ …. K tomu ma teda hodne daleko, ale alespon zmena od vody a caje. Ptame se po vodnici, ale ta nikde neni a vsichni delaji nechapave…tak snad v Esfahanu.

A zase nejde wifi, uz vidim, jak cely blog budu nahravat az doma.

Fin garden, Abyaneh, Natanz, Esfahan - aneb v Iranu preci neprsi

Stale nemame hotel na dnesni noc. Mousavi se neozyva, a tak balime bagly a vydavame se na cestu. Prvni zastavku delame v zahradach Fingarden, kde je spousta jecicich malych Iranek. Vsude se ozyva „Hello, hello.“ Porizujeme rychla fota v divcim obkliceni, par seficek a zase nasedame do taxika a mirime do Abyanehu, cervene hlinene vesniky vysoko v horach.

Domky v Abyanehu jsou stavene z cervene hliny, je zde nekolik mistnich babek v satcich a sirokych suknich nabizejici ruzne serepeticky. To nas moc neohromi, ale za to mistni cajovna ma svou specialni atmosferu, alespon do doby nez ji objevi kupa postarsich Polaku. Dame si cajik s vybornymi susenkami a jdeme zase o dum dal. Prochazime vesnickou a nad nami se stahuji mracna. Me zacne v hlave znit z nepochopitelneho duvodu akorat melodie slovenske hymny „nad Tatry se bliska, hromy divo biju“... když v tom uhodi první blesk. „Rychle na pevnost“ volame a davame se na vyslap. No ten pohled by stal i za totalni promaceni. Jen co vlezeme do auta, zacne pekna prutrz mracen… „Vzdyt v Iranu preci neprsi.“ :)


Stale nemame hotel na dnesni noc, jsem malinko nervozni, ale tak co… urcite neco najdeme. Pred Esfahanem delame rychlou zastavku jeste v Natanzu na mesitu, no zadna slava, a zase zacina prset.

Jsme v Esfahanu, bez ubytka. Podle Mousaviho je vsechno plne, ale hrdina dne je na blizku…. Zachrani nas nas taxikar a domluvi nam ubytko asi u jeho znameho. Pokoje nejsou nic extra, hlavne prolezele matrace, ale co, cisto je a my mame kde spat 2 noci. Taxikari jeste napiseme do jeho zapisnicku venovani s doporucenim a rozloucime se (i s Omiho brylemi, tentokrat vydrzely 1 cely den😂). Taxikar ochazi trochu smutne, jeho faro to ma podle nej za sebou, mozna jsme byli jeho poslední zakaznici.

A my se vydavame na prvni prohlidku Esfahanu...


10 views