Omar Jamaein - Travel Planner

info@travelplanner.cz

+420 777 223 024

IČO: 87800861

Jsme řádným členem ACK ČR

© 2019 by Travel Planner. Proudly created with Wix.com

Můj jordánský příběh III.

Updated: Mar 24

A je to tu, jsem zpátky v Jordánsku po více než dvaceti letech a mám za sebou první večer. Ulehám ke spánku v dětském pokoji, který patří Jawadovi, mému devítiletému bráchovi, který byl chudák odstěhován na gauč. Nemůžu usnout, protože mě žerou komáři a jsem plný zážitků. Už se ale ničeho neobávám a těším se na následující tři týdny, které tu mám strávit.

Jak už jsem psal, před odletem do Jordánska jsem byl prakticky v dennodenním kontaktu se ségrami Yarou a Tamarou, s bráchou Jawadem, s kamarádkou z dětstvé Emelií a taky se sestřenicí Halou. Ti všichni mluvili velmi dobře anglicky a hlavně díky nim jsem získal spoustu informací, jak to u nich funguje. V podstatě mě měla čekat vcelku normální, středostavovská, jen trochu rozvětvená rodina, kde se všichni hodně navštěvují a tak to i bylo.


Jedeme se podívat na Omara


To byla věta, kterou jsem první tři dny slyšel od vchodových dveří prakticky neustále. Všichni příbuzní, kteří se do baráku nevešli hned první večer na uvítací oslavu si mě přijeli omrknout, dali si kafe, zeptali se mě, jak se mám a zase odjeli. Většinou se tvářili ohromě dojatě, že mě vidí a někteří přivezli i dárky. Přestal jsem je brzy počítat, ale bylo jich fakt hodně. Bylo to dost hektické a neměl jsem šanci si je všechny zapamatovat, ale měl jsem pocit, že někteří se vraceli opakovaně - asi se ujistit, že jsem fakt přijel. Nestěžoval jsem si, ta pozornost byla docela příjemná a připadal jsem si jak místní celebrita, ale už jsem se těšil až taky poznám kromě samotného domu a všech příbuzných i něco z Jordánska a to se konečně stalo.



Jedeme na piknik k Mrtvému moři


Kromě sourozenců a Haly si se mnou před mým příjezdem začalo dopisovat i několik bratranců a sestřenic. Bohužel většinou uměli anglicky jen "Hello, how are you?" a naše konverzace se točily v kruhu kolem tohoto tématu. Ze slušnosti jsem je ale udržoval.

A tak se stalo, že dva z těch bratranců (Anwar a Mutasem) za mnou čtvrtý den přijeli s tím, že mě večer vezmou k Mrtvému moři a užijem si trochu legrace (we have some fun, říkali, tak jsem to tak pochopil). Říkal jsem si, že to může být fajn, jen jsem si nebyl jistý, jestli si úplně pokecáme vzhledem k mé tehdejší nulové znalosti arabštiny a jejich chabé angličtině, ale proč ne. Navrhoval jsem, že vezmeme holky, aby mohly překládat, ale nějak s tím nesouhlasili, prý si vyrazíme jako chlapi sami - no dobře.

K večeru mě vyzvedli a jeli jsme nejdřív do města koupit maso, chleba, zeleninu a dokonce pivo, abychom si u moře udělali barbecue. Trvalo to strašně dlouho, protože v každém obchodě se kluci rozhodli, že budou prodavačovi vyprávět, že jsem jejich bratranec z Čech a že jsem přijel po tolika letech a že jedeme spolu ven a že si užijeme legraci. Aspoň tak jsem to chápal, protože na mě vždycky ukazovali a prodavač uznale pokyvoval.

Po dvou hodinách jsme se konečně spustili serpentinami dolů z Madaby k Mrtvému moři a dorazili jsme na pláž. Při kontrole batohů nám strážci zabavili piva, ale zbytek nechali. Kluci se mi omlouvali a snažili se mi vysvětlit, že oni vlastně moc nepijou, ale ty piva brali pro mě, když jsem z těch Čech. Můj táta jim prý říkal, že se to u nás pije pořád.

Strávili jsme nakonec u Mrtvého moře na pláži asi šest hodin a do Madaby jsme se vrátili kolem třetí ráno. Ugrilovali jsme si maso, zaplavali si, vykouřili vodní dýmku a bavili jsme se o tom, že je i v noci pořád horko. Hlubší konverzaci nám jazyková bariéra neumožnila, ale bylo to vlastně docela fajn a byl jsem rád, že jsem po těch třech hektických dnech mohl trochu vypnout a užívat si Mrtvé moře ve společnosti svých bratranců, kteří se opravdu snažili, aby mi dopřáli pěkný zážitek.



Návštěva domu, kde jsem vyrůstal


Ze svého dětství v Jordánsku si, jak jsem psal, moc nepamatuju, ale přesto si vybavuju bytovku, kde jsme bydleli. Byl to takový panelák uprostřed kamenité pláně a před ním plácek, kde jsem si hrál s dětmi od sousedů. S kamarádkou Emelií jsme se předem domluvili, že se v Jordánsku setkáme poprvé právě před tímhle domem, kde jsme oba vyrůstali. Domluvili jsme si hodinu a já si na mapě nechal ukázat, jak se tam dostanu. Přesně v určený čas jsme se sešli. Z auta vystoupila vysoká blondýnka, která rozhodně nezapřela svůj ruský původ. Přestože jsme se neviděli přes dvacet let, bylo shledání docela dojemné. Měli jsme na sebe oba hezké vzpomínky. Samotný dům mě ale zklamal. Když jsme v něm bydleli, byla to pěkná novostavba, kde žili především cizinci a smíšené rodiny a byl v pěkném stavu a dobře opečovávaný. Teď jsem ale místo toho našel prakticky vybydlený činžák bez vchodových dveří se spoustou odpadků kolem. Vešli jsme i dovnitř a vystoupali do horních pater, ale nic už mi nepřipomínalo moje vzpomínky z dětství.

Vyrazili jsme radši do města do restaurace, vypili dost vína a povídali jsme si dlouho o našem dětství i životech. Emelia měla za čtyři týdny svatbu, brala si Američana ruského původu, kterého viděla dohromady asi třikrát a seznámili se na Facebooku. Po svatbě, která se měla konat v Jordánsku u Mrtvého moře, se za ním měla přestěhovat do Spojených států. Už měla vše připravené a dokonce dostala nabídku práce u FBI. Ani se nedivím, kombinace plynulé angličtiny s arabštinou a ruštinou jako rodnými jazyky musí být pro federální policii USA dost zajímavá. Večer uplynul a my se domluvili, že se určitě ještě sejdeme, než odletím.

Objevte Jordánsko také sami s naší cestovní kanceláří.