Cestopis: zapomenuté Alžírsko, část 3.

Updated: May 11, 2019


V minulé části blogu jsme se projeli vnitrozemím Alžírska a objevovali jsme staré antické památky. V dnešním díle se přesuneme zpátky na sever, vrátíme auto a hlavně oslavíme Silvestra správně po alžírsku!

Policejní a vojenské hlídky v praxi

Psal jsem už o tom, že Alžírsko je zemí check-pointů. Hlídky, ať už policejní nebo vojenské, jsou opravdu na každém rohu. Bylo zvláštní, že nás zatím ještě nikdo nekontroloval. To se ale změnilo během posledního dne s pronajatým autem. Jen co jsme vyjeli z Batny, už nás brali. Dva mladí vojáci zvědavě zkoumali, kdo že to vlastně jsme. Stačil jim ale pas, národní a mezinárodní řidičák a dostali jsme zelenou. Podobný scénář se opakoval ještě asi třikrát, dnes jsme asi podezřelejší než předtím. Před cestou do Alžírska jsem četl o tom, že cizinci musí hlásit místním úřadům každý svůj krok a výjimkou není ani to, že vás doprovodí ozbrojená eskorta. Nic takového jsme ale nezažili a po celou dobu naší výpravy jsme měli pocit absolutní svobody i bezpečí. Za poslední roky se situace očividně dost změnila.

Nejhezčí římské památky a trochu moc kontroly

Přes všechny ty kontroly se pomalu blížíme zpět na sever do Kabýlie a naším cílem jsou pozůstatky římského města Djémila, které jsou na seznamu UNESCO. Parkujeme u brány a protože je čas oběda, dáme si před samotnou prohlídkou výborný jehněčí špíz (jak jinak). Jdeme si koupit vstupenky, prodavač se nás ptá odkud jsme a když mu řekneme, že z České Republiky, podá nám ruku a řekne, že nás co nejsrdečněji vítá a vstup že máme samozřejmě zdarma - neuvěřitelné.

Vstupujeme do samotného římského města, které se před námi rozprostírá na úbočí obklopeném horami a oba doslova žasneme. Viděli jsme už hodně antických památek jak v Evropě tak na Blízkém východě, ale velmi rychle se shodujeme, že tyhle jsou ty opravdu nejhezčí, které jsme kdy navštívili. Nejsou nejrozlehlejší a nejspíš ani nejzachovalejší, ale tím, jak jsou zasazeny do okolního prostředí a hlavně jak celé město působí kompaktně, si při jeho prohlídce dokážete naprosto živě představit, jak Djémila vypadala v dobách největší slávy. Do dneška se zachovalo nádherné fórum romanum, divadlo, lázně, chrámy a dokonce původní dlažba. Nomen omen - djémila znamená v arabštině "krásná". Na alžírské poměry je tu i docela dost návštěvníků, většinou místních a pár Francouzů. Po nějaké době si všímáme, že jsme tak trochu sledováni. V každé části města nás nenápadně, ale vytrvale doprovází určený hlídač. Nakonec nás zastavují policisté, berou si naše pasy a asi deset minut si z nich něco opisují. Pak se ještě vyptávají na naše další plány a itinerář, a nakonec se s námi s úsměvem loučí a přejí šťastnou cestu.

Přátelský a trochu naivní majitel kavárny

Po prohlídce se samozřejmě potřebujeme občerstvit a tak si sedáme do kavárny. Vydám se k baru objednat kávu a vodu a hned se se mnou dává do řeči majitel podniku. Komunikujeme zvláštní kombinací arabštiny, angličtiny a francouzštiny a i přes moje protesty dostáváme všechno pití na účet podniku. Majitel Oussama, asi třicetiletý chlapík, si k nám sedá a dává se s námi do řeči. Stěžuje si, že Alžírsko nedělá nic pro to, aby do země nalákalo turisty. Má kavárnu přímo před vchodem světové památky UNESCO a nemá z toho nic moc, protože turisti nejsou. Přinese další kávu a prosí nás, jestli bychom si neudělali fotku s jeho dvouletým synem. Samozřejmě mu vyhovíme. Vypráví o tom, že máma toho malého kluka umřela a on je na něj sám. Pak trvá na tom, že se staneme přáteli na facebooku a že jednou přijede do Evropy a navštíví nás. Samozřejmě mu řekneme obligátní "You are wlcome", zvlášť potom, co nás hostí na účet svého podniku. Nakonec se přeci jen loučíme a já se nemůžu zbavit dojmu, že Oussama má v hlavě naivní představu o tom, že v Evropě je ráj na zemi a on by se tu se svým synem měl mnohem lépe v doma v Alžírsku. Rád bych mu řekl, že neměl. V Djémile má svojí kavárnu, tržby sice nic moc, turistů by mohlo být víc, ale přesto má svoje živobytí a podnik u nejkrásnějšího římského města. V Evropě by se měl jako alžírský přistěhovalec stokrát hůř.

Nákup vína

Z Djémily nás čeká posledních čtyřicet kilometrů do Sétifu. V tu chvíli nás ani nenapadne, že ve městě, kde máme strávit asi šestnáct hodin, odevzdat auto, připít si na Nový rok a přespat v hotelu před dalším přesunem, prožijeme tolik zážitků.

Vygooglíme si, že v Sétifu je kořalkárna a ještě než přijedeme do hotelu se tam zastavíme. Obchod s alkoholem je samozřejmě ukrytý nenápadně ve dvoře v průmyslové čtvrti, ale před ním je zaparkovaných spoustu aut. Vypadá to, že se místní přijeli zásobit na oslavy Nového roku. V obchodě nám prodavač, a podle svých slov milovník vín, pomáhá vybrat pár lahví místního vína. Správně předpokládáme, že po odjezdu ze Sétifu už další možnosti nebudou, a tak se zásobujeme dopředu v průměru jednou a půl lahvinky na každý zbývající večer. V obchodě ještě měníme eura s tak výhodným kurzem, že máme podezření, jestli prodavač už nevypil něco ze svého sortimentu.

Divoký silvestr po alžírsku začíná

Na hotelu vrátíme auto a vydáváme se do víru "velkoměsta". Nejdřív spořádáme celé grilované kuře s alžírskou obdobou bramborového salátu a s tímhle základem v břiše pokračujeme dál. V menší uličce narazíme na nenápadné dveře, které jsou označeny kresbou pivní lahve, jinak žádný nápis, nic. Vstoupíme dovnitř a ocitneme se v nefalšované alžírské nalévárně. Velká místnost s jednoduchými stoly, barový pult, úplně plno a zakouřeno tak, až si s nostalgií vzpomenu na to, jak vypadaly naše hospody ještě před půl rokem. V podniku jsou asi čtyři ženy. Barman nás usazuje ke stolu, kde sedí jeden postarší chlapík, objednáváme si pivo a rozkoukáváme se. Všichni popíjejí, družně se baví a atmosféra je příjemně uvolněná.

Objednáme si lahev červeného vína, ke které dostáváme dvě panákové sklenice. Shodou okolností sedí u vedlejšího stolu sám majitel podniku. Staršího a elegantně oblečeného pána v klobouku tipujeme na Francouze, ale poté, co se dáme do hovoru nás ujišťuje, že je pravý Alžířan a s téměř vypitou lahví vína nám začne povídat, že je také pravý muslim a snaží se vyjmenovat pět pilířů islámu. Jazyk se mu ale motá, po třech pokusech se pokaždé zasekne a radši si s námi připíjí na šťastný Nový rok - Bonne Année!

Další skupinku, ve které popíjí pět rozjařených mladíků jsme zaujali tak, že nám na stole přistávají piva jako malá pozornost. Sedáme si k nim, ale s angličtinou bohužel neuspějeme a tak si stále jen ťukáme a přejeme si hodně štěstí. Za chvíli celý podnik odpočítává půlnoc, zapalujeme prskavky, které jsme si přivezli z Prahy a v družné atmosféře všichni slavíme.

Oslava Nového roku pokračuje

Po chvíli se rozhodneme, že se půjdeme podívat, jestli není v okolí ještě nějaký jiný podnik, kde bychom si dali závěrečnou skleničku. Hned naproti přes ulici vidíme za zavřenými mřížemi a zataženými žaluziemi čilý ruch a slyšíme typické zvuky hospody. Klepeme na okno a po chvíli nám barman otevírá a pouští nás dovnitř. Oproti předchozí nalévárně je tohle spíše menší klub, kde je výrazně mladší osazenstvo. Dáváme si pivo a barman se nás ptá, pro jakou firmu v Alžírsku pracujeme. Když mu odpovíme, že pro žádnou a jsme jen turisté, vypadnou mu málem oči z důlků a hned nám nalévá na účet podniku. Servírka nás nicméně upozorňuje, že se blíží zavírací hodina a my se pomalu chystáme do hotelu.

Při odchodu se s námi dá do řeči dobře anglicky mluvící chlapík, který nás láká, ať se k němu a jeho kamarádům přidáme, že míří do klubu na další silvestrovské oslavy. Mezitím, co jde vyřídit odvoz, nás barman nenápadně upozorňuje, ať radši nejezdíme. Když se ptáme proč, tak jen řekne "just don´t go". Asi minutu se rozmýšlíme a nakonec se rozhodujeme - jedeme.

Pařba ve venkovském klubu

Sedáme do auta i s naším novým průvodcem a vyrážíme vstříc nočnímu dobrodružství. Chlapík se představuje jako Salem, je napůl Alžířan a napůl Číňan. Kromě nás jede ještě jedno auto s ostatními členy party. Po chvíli zastavujeme na parkovišti před klubem, před kterým je ohromná fronta. Salem jde omrknout situaci a vrací se s tím, že v podniku je plno a další hosty nepřijímají. Nic se ale prý neděje a jedeme do dalšího klubu. Zapomněl se jenom zmínit, že ten není ve městě. Když opouštíme Sétif a v tmavé noci nás vezou mimo civilizaci, začínáme být trochu nervózní. Ptáme se kam jedeme a jak dlouho to potrvá. Salem najednou komunikuje míň než předtím a jen odpovídá "don´t worry". Už jedeme asi půl hodiny a pořád se vzdalujeme od civilizace. Po další čtvrt hodině konečně zastavujeme na prostranství před budovou, která vypadá jako velká stodola s obrovskými vraty. Salem prohlásí, že jsme na místě a vystoupí. Ve snaze zjistit jaká je situace vystoupím z auta i já a ihned se ke mně rozeběhnou dva chlápci se psi, ať se okamžitě vrátím do auta. Salem si sedne taky a jeden z těch hlídačů říká, že vevnitř je docela plno, ale když zaplatíme 5000 dinárů za osobu, tak můžeme dovnitř. To se nám zdá nějak moc a naznačujeme, že bychom se raději vrátili. Salem za nás ale vstup platí, hlídači otevřou vrata a nechají nás vjet dovnitř. Ocitneme se na obrovském dvoře, které je plné zaparkovaných aut a zevnitř se ozývá hlasitá hudba. Opravdu jsme dorazili do dobře ukrytého undergroundového klubu na venkově, kam zlatá mládež z města chodí pařit, aniž by byla na očích. Teď už víme, že nám žádné nebezpečí nehrozí a slavíme Silvestra v podniku, kde se tančí, pije a hraje DJ. S partou okolo Salema se dobře bavíme až do rána a do hotelu se vracíme kolem páté ranní. Za dvě hodiny máme vstát a jít na vlak, to bude den :)

Nový rok jsme zakončili stylově a teď už nás čeká cesta vlakem do Alžíru a letadlem na Saharu. O tom zase příště ;)

#Alžírsko #cestování #Světnašimaočima #Exotickádovolená

Mgr. Omar Jamaein - Travel Planner

info@travelplanner.cz

+420 777 223 024

IČO: 87800861

Jsme řádným členem ACK ČR

© 2020 by Travel Planner. Proudly created with Wix.com