30 let od výbuchu Černobylu. Jak to tam teď vypadá? Část II.

Updated: May 11, 2019


3 desetiletí uplynula od největší jaderné katastrofy v historii lidstva. My jsme měli tu unikátní možnost podívat se na místo pouhých pár desítek metrů od vybuchlého reaktoru, co se tam dnes děje?


V minulé části blogu jsem popisoval, jak se lze do uzavřené zóny dostat, jaká jsou rizika a především pocity z prozkoumávání opuštěných budov evakuovaného města Pripjať. Ty jsou opravdu velmi silné a po prvním dnu jsme netrpělivě očekávali další zážitky.

Hned z rána jsme vyrazili ještě jednou do Pripjati, prolézt pár dalších budov. Například šestnáct pater vysoký panelák, na jehož střechu jsme vystoupali po polorozbořeném schodišti a z níž je pohled na město jako na dlani. Je odtud vidět přímo na elektrárnu, tedy na to, co z ní zbylo a co v ní v současnosti vzniká, ale o tom později. Kromě výhledu stojí za to odbočit do jednoho z pater, nejlépe sami, a projít si pár opuštěných bytů. Atmosféra, která na vás dýchne při prohlídce prázdných pokojů je skličující. Ještě několik dalších vylidněných budov a už míříme za dalším programem nabitého dne.


Jen kousek za městem se nachází takzvaný hřbitov techniky, kam jsme se naším minibusem přesunuli. Po katastrofě a evakuaci čistily postižené oblasti tisíce náklaďáků, pásových vozidel, helikoptér, bagrů, ale i tanků. Ani těžká a nezničitelná sovětská technika dlouho neodolávala zničující radiaci a stroje rychle odcházely. Navíc byly tak silně kontaminované, že jejich oprava a další použití nepřicházela v úvahu. Stovky tisíc tun oceli tak skončilo na místním vrakovišti, a až postupem času docházelo k její likvidaci. Stále se zde však nachází neuvěřitelné množství šrotu. Je to zároveň jedno z nejzamořenějších míst celé zóny, neboť na kovových součástech se radiace drží dlouho. Stačí přiložit svůj dozimetr na dosah k motoru vrtulníku, který tehdy mocně nasával radioaktivní prach při hašení požáru, a ukazatel přístroje letí hrozivě vzhůru. Raději jsme se nezdržovali déle, než bylo nutné.


A teď už zlatý hřeb našeho dvou denního programu, exkurze do černobylské elektrárny! Zatímco do Pripjati a celé zóny se pravidelně pořádají výlety, dostat povolení do elektrárny je poměrně složité. My jsme ale měli to štěstí a mohli jsme se podívat jak na dosah čtvrého bloku, tak i do samotného provozu. Je to opravdu exkluzivní zkušenost, kterou se nepodaří zažít každému, kdo po ní touží. Ještě v roce 2000 byly v provozu bloky 1, 2 a 3, než byly definitivně odstaveny. Ani dnes ale není jaderná elektrárna mrtvým místem, naopak. Zaměstnává tisíce lidí, kteří dohlíží na její bezpečnost. Nejprve jsme se vydali do infocentra pouhých pár desítek metrů od vybuchlého čtvrtého reaktoru. Ten zakrývá betonový sarkofág, který nad něj byl instalován velmi krátce po katastrofě a jehož životnost byla vyprojektována na 30 let.. V jeho nitru se stále nachází životu nebezpečný jaderný materiál, který je potřeba neustále monitorovat a hlídat. Říká se mu sloní noha, podle tvaru radioaktivního magmatu, který v útrobách stále přetrvává. Dnes je ale stav ochranného deklu žalostně špatný a proto hned vedle vzniká nový, technologicky unikátní, ocelový kryt, který je už jen těsně před dokončením a brzy bude po kolejnicích přesunut nad starý sarkofág. Jeho úkolem bude chránit svět dalších 100 let, než bude potřeba přijít s novým řešením.


Pokud se do Černobylu vydáte ještě nyní, budete mít, jako jedni z mála, tu možnost vidět vedle sebe starý i nový sarkofág! Celý projekt je financován jak ze soukromých zdrojů velkých technologických koncernů, tak vládami celého mezinárodního společenství včetně České republiky.

Vstup do areálu provází přísné bezpečnostní procedury i dozimetrické kontroly.


Pustili nás přímo do nitra bývalé elektrárny. Nezbytností bylo převléknout se do bílého pláště a nasadit si pokrývku hlavy. Prošli jsme stovky metrů dlouhou, takzvanou zlatou, chodbou až do třetího bloku, bezprostředně sousedícího s tím, který před třiceti lety vybuchl. V něm jsme měli možnost spatřit na vlastní oči velín s tisíci ovládacími panely, stejně vypadající velín jako ten, kde se noční směna, pod nátlakem nadřízených, 26.4.1986 pokusila o experiment, který zapříčinil nevídanou tragédii. Od čtvrtého bloku nás dělilo


jen několik desítek metrů betonu. Zvláštní pocit.. V tom místě je památník tehdejšího zaměstnance a jediné přímé oběti výbuchu jako takového. Desítky tisíc lidí si na svou smrt počkalo. Naši návštěvu jsme pak zakončili stylově obědem s místními pracovníky v podnikové kantýně.

Posledním bodem celé návštěvy uzavřené zóny byl bývalý vojenský radar DUGA, známý také jako Černobyl 2 nebo "Oko Moskvy". Byl vybudován v sedmdesátých letech 20. století a měl fungovat jako detekce balistických střel namířených proti Sovětskému Svazu. Zaměstnával posádku o 1000 vojácích. Jeho konstrukce je vysoká 150 metrů a dlouhá 750. Jeho provoz byl ale tak problematický, že nybyl nikdy pořádně využíván. Obyvatelům blízké Pripjati byl prezentován jako televizní antény, ale tomu snad nikdo nemohl věřit :)


Postaven byl z vysoce kvalitní oceli, a díky tomu stojí dodnes. Pár odvážlivců z naší skupiny jsme se po něm odhodlali vyšplhat nahoru, ale po zdolání zhruba třetiny jsme se postupně vrátili. Vítr rezonující v ocelové konstrukci, rezavějící plech a vibrace už nám nedovolili stoupat výš. Náš průvodce říkal, že pár bláznů vylezlo až nahoru. Představte si téměř třikrát tak vysokou Petřínskou rozhlednu, otevřenou, s chatrnými schody, bez jakýchkoliv bezpečnostních prvků! Krásné slunečné počasí nám ale umožnilo pořídit alespoň pár impozantních fotek. Celá stavba je opravdu monumentální. Také prý stála sedm miliard rublů!

Po tomto adrenalinovém zážitku se loučíme. S Černobylem i Pripjatí. Byl to neskutečný zážitek. Takový, který vám zůstane v hlavě do konce života. Je to dílo lidské zkázy, důkaz toho, jak jsou některé počiny lidstva pošetilé. Na druhou stranu si uvědomíte, jak mocná je příroda, která postupně pohlcuje vše, co člověk vytvořil a pokazil. A také oceníte odhodlanost místních, kteří udržují elektrárnu v bezpečném režimu a žasnete nad houževnatostí pár starousedlíků, kteří se navzdory všem zdravotním rizikům a proti vůli úřadů rozhodli na stará kolena vrátit na svou rodnou hroudu a dožít ve svém milovaném místě..

Při opouštění zóny jsme všichni úspěšně absolvovali dozimetrickou kontrolu a vydali se do Kyjeva, kde jsme strávili víkend před návratem domů.

Výlet do Černobylu nepatří mezi běžné "dovolenkové" zážitky, ale přinese vám v mnoha ohledech daleko víc zkušeností. Za sebe ho mohu pouze doporučit. A pokud váháte, pak vězte, že za pár let už to možná nepůjde. Rádi vám tento netradiční cestovatelský zážitek připravíme na míru!

A jestli vás jaderná katastrofa v Černobylu zajímá víc, doporučuji tento nezaujatý a velmi dobře zpracovaný dokument.


Fotogalerie z druhého dne zde:

#VýbuchvČernobylu #Pripjať #30letodjadernékatastrofy #Černobyl

Mgr. Omar Jamaein - Travel Planner

info@travelplanner.cz

+420 777 223 024

IČO: 87800861

Jsme řádným členem ACK ČR

© 2020 by Travel Planner. Proudly created with Wix.com